Súra 39 (Mekkánská) - Sborů

1. Seslání Knihy od Boha, Mocného, Moudrého!
2. Zajisté seslali jsme ti Knihu v pravdě: i uctívej Boha, jsa upřímným k němu ve víře.
3. Což nepřináleží Bohu víra upřímná? A ti, kdož vzali si vedle něho ochránce, (řkouce): „Uctíváme je pouze proto, aby přiblížili nás výše k Bohu,“ (shledají, že) Bůh zajisté rozsoudí mezi nimi ohledně toho, v čem rozcházejí se (míněním): zajisté pak Bůh nevede (správně) velkých lhářů a nevěřících.
4. Kdyby Bůh byl chtěl vzíti si syna, byl by vyvolil si, cokoliv byl by chtěl z toho, co tvoří. Chválen budiž! Onť Bůh jest Jediný, Vítězný!
5. Stvořil nebesa i zemi v pravdě: onť způsobuje, aby převalila se noc na den, a den aby převalil se na noc: onť podřídil slunce i měsíc (řádu), takže oba běží do lhůty předurčené. Není tedy Mocným, Odpouštějícím?
6. Stvořil vás z duše jedné, z níž byl potom učinil manželku její, a seslal vám z dobytčat osmero v párech. Tvoří vás v lůnech matek vašich v podobě za podobou, v trojnásobném temnu: totoť jest Bůh. Pán váš: jemu přináleží moc (všechna): není Boha, kromě něho — jak tedy můžete vzdalovati se jej?
7. Jste-li zatvrzelými (vůči němu), Bůh zajisté jest (dost) bohatým bez vás; však on nemá zalíbení v zatvrzelosti služebníků svých. Ale budete-li mu vděčni, nalezne proto zalíbení ve vás. Nebude pak obtěžkána duše nesoucí břímě břemenem duše druhé: poté navrátíte se k Pánu svému všichni a on poví vám o skutcích vašich. neb on dobře ví, co skrývají nitra.
8. Když protivenství stihne člověka, volá k Pánu svému, kajícně obraceje se k němu: poté pak, když byl zahrnul jej milostí svou, zapomíná (člověk) to, co byl volal k němu předtím; a činí Bohu rovné, aby zavedl (druhé) od stezky jeho. Rci: „Potěš se v zatvrzelosti své na krátko: tyť zajisté budeš jedním z obyvatelů ohně.“
9. Zdaž ten, kdož ve zbožnosti za doby noční padá na tvář svou, aneb v stoje (koná modlitbu), střeže se před životem budoucím a doufá v milosrdenství Pána svého — ?“ Rci (v odvět): „Budou rovni si ti, kdož vědí a ti, kdož nevědí?“ Však pouze lidé (pronikavého) rozumu jsou toho pamětlivi.
10. Rci: „Ó služebníci moji, kteří uvěřili jste, bojte se Pána svého. Těm, kdož dobře činili na tomto světě, bude dán (podíl) dobrý. Země pak boží prostorná jest — a v pravdě ti, kdož trpělivě vyčkávají, vyplacenu dostanou odměnu svou bez počtu!“
11. Rci: „Bylo nakázáno mi, abych uctíval Boha, upřímným jsa k němu ve víře.
12. A bylo nakázáno mi, abych byl prvním z odevzdaných do vůle boží.“
13. Rci: „V pravdě obávám se, nebudu-li poslušen Pána svého, trestu dne velkého!“
14. Rci: „Pročež uctívati budu Boha, upřímným jsa k němu ve víře své.
15. Vy pak uctívejte si, co chcete, vedle Boha!“ Rci: „Věru záhubě propadlí jsou ti, kdož v záhubu uvedli sebe samy a rodiny své v den zmrtvýchvstání: toť zajisté záhuba bude zjevná!“
16. Nad nimi clony budou ohnivé a pod nimi rovněž; tímto straší Bůh služebníky své: Ó služebníci moji, bojte se mne!
17. Těm pak, kdož vzdálili se (služby) Tághúta, a obrátili se kajícně k Bohu, dána bude zvěst radostná: i zvěstuj ji služebníkům mým,
18. kteří popřávají sluchu slovům mým a následují nejlepší z nich. Tito jsou oni, jež uvedl Bůh (na cestu pravou) a tito jsou lidé (pronikavého) rozumu.
19. Zdaž toho, nad nímž vynesen byl rozsudek trestu, zdaž takového spasíš od ohně (pekelného)?
20. Však těm, kdož bojí se Pána svého, schystány jsou komnaty (povýšené) nad nimiž jiné komnaty jsou postaveny; pod nimi řeky tekou. Slib jest to Boha a Bůh nikdy nezruší slibů svých!
21. Zdaž neviděl's jak Bůh seslal s nebe vodu a zavedl ji ve zřídla (skrytá) v zemi? Poté pak vzrůsti dává jí obilí různých barev: pak zvadne a vidíš je sežloutlé: na to pak mění je v stébla rozvátá? Zajisté v tomto napomenutí jest pro lidi (pronikavého) rozumu.
22. Zdaž ten, jehož nitro Bůh otevřel Islámu a který následuje světlo, přišlé od Pána jeho? — Však běda těm, jichž srdce zatvrzelá jsou vůči vzpomínání na Boha! Tito jsou v bloudění zjevném.
23. Bůh seslal nejlepší vyprávění — Knihu, jež podobá se sobě a opakuje se (ve svých dílech): při (čtení) jejím naskakuje husí kůže těm, kdož bojí se Pána svého: poté však měkne kůže i srdce jejich při vzpomínání Boha. Totoť Vedení jest Boha: jím vede Bůh, koho chce; však koho Bůh zavádí, tomu není vůdce.
24. Zdaž ten, jemuž bát se bude, že tváří svou půjde vstříc mukám trestu v den zmrtvýchvstání? — I řečeno bude nepravostným: „Okuste toho, co zasloužili jste si!“
25. Lháři nazývali (proroky) ti, kdož před nimi byli: a přikvačil na ně trest, zkad jej netušili.
26. A dal okusiti jim Bůh potupy v životě pozemském: však trest v životě budoucím větší bude: kdyby to jen věděli!
27. Zajisté pak učinil Bůh lidem v tomto Koránu podobenství všeho druhu, aby (toho) byli pamětlivi:
28. (učinil jej) Koránem arabským, v němž není zkřivení, aby báli se Boha.
29. A učinil vám Bůh podobenstvím muže, jenž patří (několika) společníkům, tahajícím se (oň) mezi sebou: a muže, jenž cele patří muži jednomu: zdaž rovni jsou si tito dva podobou? Chvála Bohu, nikoliv! Však většina jich není si toho vědoma.
30. Zajisté, ty zemřeš a oni též zemrou.
31. Pak ty i oni, v den zmrtvýchvstání, před Pánem svým spor vésti budete.
32. A kdo nepravostnějším jest toho, jenž lže o Bohu a vylhanou nazývá pravdu, když přinesena jest mu? Zdaž nebude v pekle obydlí (schystáno) pro nevěřící?
33. Však ten, jenž přináší pravdu a věří v ni — ti zajisté jsou bohabojni.
34. Jim (schystáno) jest, cokoliv přejí si, u Pána jejich: takováto bude odměna těch, kdo dobře činí:
35. aby tak odejmul od nich Bůh nejhorší z toho, co konali, a odměnil je odměnou jejich za nejlepší z toho, co konali.
36. Což není Bůh postačitelným (ochráncem) služebníku svému? Nicméně, oni tě straší těmi, jež uctívají vedle něho! Však tomu, jejž Bůh zavádí (v blud), není vůdce;
37. a tomu, jejž Bůh (dobře) vede, není svůdce. Což není Bůh mocný, Pán pomsty?
38. Kdybys tázal se jich: „Kdo stvořil nebe a zemi?“ řeknou zcela jistě: „Bůh.“ Rci: „Co míníte? Kdyby Bůh chtěl postihnouti mne protivenstvím, zdaž ony, jež uctíváte vedle Boha, mohly by odejmouti protivenství to ode mne — a kdyby Bůh popřáti chtěl mi milosrdenství, zdaž ony mohly by zadržeti je ode mne?“ Rci: „Bůh jest oporou mojí: na něho spoléhají spoléhající.“
39. Rci: „Lide můj, jednejte dle nejlepší možnosti své, já (taktéž) činiti budu: a pak zvíte,
40. na koho přijde trest potupný a na koho padne trest trvalý!“
41. Zajisté pak seslali jsme ti Knihu pro lidstvo v pravdě: a kdo přiveden jest jí (na cestu pravou), k jeho vlastnímu jest to prospěchu: a kdo zbloudil, bloudí ve svůj vlastní neprospěch. Ty pak nejsi nad nimi poručníkem!
42. Bůh béře k sobě duše v hodině smrti a (taktéž) ony, jež neumírají, v době spánku: zadržuje pak u sebe ty, jimž přisoudil smrt, a posílá zpět druhé, až do lhůty předurčené. Zajisté v tomto znamení jsou lidem přemýšlivým.
43. Že vzali si vedle Boha přímluvce? Rci: „I když nemají moci nad ničím, aniž mají rozum.“
44. Rci: „Veškerá přímluva jest u Boha: jemu přináleží panství nebes i země: a k němu pak budete navráceni.“
45. Když zmíněno jest jméno Boha Jediného, smršťují se (nevolí) srdce těch, kdož nevěří v život budoucí: a když zmíněna jsou jména božstev vedle něho, hle, radostí jsou naplněni.
46. Rci: „Velký Bože, Stvořiteli nebes i země, jenž znáš věci skryté a zřejmé: ty rozsoudíš mezi služebníky svými ohledně toho, v čem rozcházeli se (míněním)!“
47. A kdyby nepravostným patřilo vše, což na zemi jest, vesměs, a ještě jednou tolik k tomu, rádi by vykoupili se tím od útrap trestu v den zmrtvýchvstání, když zjeví se jim od Boha to, nač nebyli počítali.
48. A zjeví se jim špatnosti toho, co si vydobyli, a obklopí je to, z čeho si byli šašky tropili.
49. Když protivenství dotkne se člověka, volá k nám (o pomoc): poté pak, když zahrnuli jsme jej dobrodiním svým, říká: „Bylo mi dáno jen následkem mého vědění.“ Nikoliv, byla to pouze zkouška, však většina jich si toho není vědoma!
50. Tak právě říkali ti, kdož byli před nimi, a co prospělo jim to, co si vydobyli?
51. A postiženi byli špatnostmi toho, co si vydobyli: a ty, kdož nepravostni jsou z těchto, též postihnou špatnosti toho, co si vydobyli, aniž by to mohli znemožniti.
52. Což nevědí, že Bůh hojně rozdává dary své, komu chce, aneb odměřuje je? Zajisté v tomto znamení jsou lidu věřícímu.
53. Rci: „Ó služebníci moji, kdož výstředné chovali jste se proti sobě samým, nezoufejte ohledně milosrdenství božího: Bůh zajisté odpouští viny veškeré, neb on odpouštějící jest a slitovný.
54. I obraťte se kajícně k Bohu a odevzdejte se do vůle jeho, dříve než přijde vám trest: pak již nebude vám pomoženo!
55. A následujte to nejlepší, co sesláno vám bylo od Pána vašeho, dříve než přijde na vás trest z nenadání, aniž byste toho tušili.
56. Aby nemohla říci duše: ‚Běda mi za to, co opomenul jsem (v povinnosti) vůči Bohu a že byl jsem z vysměvačných!‘
57. Aneb říci: ‚Kdyby Bůh byl mne uvedl (na pravou cestu), byl bych patřil k bohabojným.‘“
58. Aneb říci, když spatří trest: „Kdyby bylo mi návratu (na zemi), byl bych z těch, kdož dobře činí.“
59. „Ano! Již byla přišla ti znamení má a vylhanými nazval's je a pyšným byl's a z nevěřících!“
60. A v den zmrtvýchvstání spatříš ty, kdož lhali o Bohu, s tvářemi zčernalými: zdaž nebude v pekle příbytek hrdopýšků?
61. Zachrání pak Bůh ty, kdož báli se jej, v místě bezpečném: nedotkne se jich zlo, aniž budou zarmouceni.
62. Bůh Stvořitelem jest všeho a on nade vším má poručenství;
63. jemu patří klíče nebes a země; a ti, kdož nevěří ve znamení jeho, dojista záhubě propadnou.
64. Rci: „Zdaž co jiného, než Boha budete nakazovati mi, abych uctíval, ó nevědomci"„
65. Vždyť již vnuknuto bylo tobě i těm, kdož před tebou byli, že spolčoval-li bys co s Bohem, niveč uvedeno bylo by dílo tvé a ty dojista byl bys z těch, kdož záhubě propadli.
66. Naopak: Boha jen uctívej a buď jedním z vděčných!
67. Neoceňují Boha dle pravé ceny jeho, ač země celičká bude hrstí hlíny v ruce jeho v den zmrtvýchvstání a nebesa stočena budou v pravici jeho. Chválen budiž a vysoko povýšen nad to, co spolčujete s ním!
68. A zatroubeno bude na roh i zemře vše, což na nebi jest a na zemi, vyjma toho, co bude chtít Bůh: pak zatroubeno bude po druhé a hle, (všichni) vstanou, (kolkolem) se rozhlížejíce.
69. A zazáří země světlem Pána svého, a vyložena bude Kniha (věčná) a předvedeni budou proroci a svědkové: rozsouzeno pak bude mezi nimi dle pravdy, a nikomu nebude ukřivděno.
70. A odměněna bude každá duše dle skutků svých: Bůh pak nejlépe ví, co kdo činí.
71. A hnáni budou ti, kdož neuvěřili, k peklu ve SBORECH : když dojdou k němu, otevřeny budou brány jeho a řeknou jim strážci jeho: „Což nepřišli k vám proroci ze středu vašeho, předčítajíce vám znamení Pána vašeho a varujíce vás před setkáním (s ním) v tento den váš?“ Řeknou: „Ano.“ Ale tu již pronešen bude ortel nad nevěřícími.
72. I řečeno bude (jim): „Vstupte do bran pekla, v němž (přebývati) budete věčně!“ Jak špatné bude přebývání hrdopýšků!
73. A hnáni budou ti, kdož báli se Pána svého, k zahradě (ráje) ve SBORECH: a když dojdou k ní, a otevřeny jsou brány její, řeknou jim strážci její: „Pokoj budiž s vámi! Dobrými jste byli: pročež vstupte do ní (k přebývání) věčnému:“
74. I řeknou: „Chvála Bohu, jenž v pravdě dodržel nám slib svůj a dal dědictvím nám zemi; nyní pak obývati můžeme v zahradě (ráje), kdekoliv bychom chtěli. Jak krásná jest odměna (dobře) pracujících!
75. A spatříš anděly, kroužící kol trůnu božího, vyvyšující Pána svého ve chvále jeho; a rozsouzeno bude mezi nimi dle pravdy, a řečeno bude: „Chvála Bohu, Pánu veškerenstva!“